Základní příkazy

Chceme umět rychle a efektivně programovat, je tedy zbytečně programovat věci, které za nás udělal někdo jiný. Jinými slovy, teprve znalost a poznávání programovacích jednotek a jejich příkazů dělá programátora programátorem.

Začneme s tou nejobsáhlejší jednotkou a podíváme se na její procedury a funkce:

1) Matematické
2) Konverzní
3) Ordinární
4) Řetězcové
5) Sloužící k řízení programu
6) Pro práci s dynamickými proměnnými a ukazateli
7) Pro práci se soubory
8) Ostatní

Nejběžněji používané příkazy jsou obsaženy v jednotce System. Její použití se předpokládá v každém programu, takže se System neuvádí v sekci uses.

Uvedeme si pouze příkazy, které budeme umět využít, naučte se z nich ty, které považujete za užitečné. Myslím si, že by s jejich použitím neměl být sebemenší problém. Většinu procedur a funkcí totiž již známe. Připomínám, že je-li uveden výsledný typ, jedná se o funkci, procedury nemají výsledný typ a píši za nimi středník. Není-li uveden typ proměnných, můžeme dosadit jakýkoliv typ, který má logicky smysl.

Matematické procedury a funkce

Umožňují zpracovat matematické výrazy.

Round(x):longint - zaokrouhlí x
Trunc(x):longint - celá část x
Frac(x):Real - desetinná část x
Int(x):Real - Zaokrouhlí x. Výsledným typem je ovšem Real !!!
Abs(x : ČíselnýTyp) : ČíselnýTyp - absolutní hodnota z x, výsledný typ je stejný, jako má původní číslo
Pi : Real - známé číslo (3,1415...)
ArcTan(x):Real - ArcusTangens z x (Tan-1 x)- výsledek je v radiánech
Cos(x):Real - Cosinus (x je v radiánech)
Sin(x):Real - Sinus (x v radiánech)
Sqr(x):Real - druhá mocnina
Sqrt(x):Real - druhá odmocnina
Exp(x):Real - ex
Ln(x):Real - přirozený logaritmus z x
Randomize; Nastaví generátor náhodných čísel
Random : Real Generuje náhodné číslo z intervalu <0,1)
Random(n) : Longint Generuje náhodné přirozené číslo menší než n (může vygenerovat i nulu)
Pozn: Používáme-li instrukce koprocesoru, je místo Realu výsledným typem typ Extended.

Procedury konverzní

Převádí mezi sebou různé typy proměnných.

Chr(x) : char - vrátí x-tý znak v ASCII tabulce
Ord(x) : longint - vrátí o kolikátý znak daného typu se jedná (počítáno od nuly)
UpCase(x):char - převede písmeno na velké
Round(x):Longint - zaokrouhlí reálné číslo
Trunc(x):Longint - celá část reálného čísla
Str(x:číslo,var s:řetězec); - procedura převede reálné číslo x na řetězec znaků s. (lze zde použít notace x : PočetMíst, x:PočetMíst:PočetMístZaDesetinnou)
Val(s:řetezec,var v:Real,var c:word); Procedura převede řetězec s na reálné číslo v (=proměnná), v případě chyby vrátí v c u kolikátého znaku došlo k chybě

Procedury ordinární

Umožňují lepší zpracování ordinárních proměnných. Uvědomte si, že word se skládá ze dvou bytů.

Ord(x):longint - vrací ordinární číslo znaku
Pred(x):ordinal - vrací předchůdce dané hodnoty
Succ(x):ordinal - vrací následovníka hodnoty
Low(x):ordinal - nejnižší možná hodnota, kterou může x (proměnná či typ) nabývat. V případě, že se jedná o pole, udává jeho nejnižší možný index, jde-li o řetězec je výsledkem nula
High(x):ordinal - nejvyšší možná hodnota, kterou může x nabýt, jde-li o pole, udává jeho nejvyšší možná index, jedná-li se o řetězec jeho definovanou délku
Odd(x):Boolean - Testuje, je-li x liché, či sudé (x je celé číslo)
Inc(x); Procedura zvýší hodnotu celého čísla x o 1
Inc(x,n); Procedura zvýší hodnotu celého čísla o n
Dec(x); Procedura sníží o 1 hodnotu proměnné x.
Dec(x,n); Procedura sníží hodnotu x o n.
Lo(x:Word či Integer):Byte funkce vrací nižší byte argumentu
Hi(x:Word či Integer):Byte funkce vrací vyšší byte argumentu
Swap(x : Word či Integer):Word či Integer; Funkce prohodí horní a dolní byte argumentu.
Pozn: Procedury Inc a Dec jsou o něco rychlejší než tradiční přiřazení, ale snižují přehlednost.

Procedury a funkce pro práci s řetězci

Usnadňují práci s řetězcovými proměnnými.

Concat(a,b,c,...):string spojí řetězce do jediného (lepší než x:=a+b+c+...); Pochopitelně lze zadat i samotný řetězec (Write(Concat('a'));)
Copy(s,od,pocet):string vrací podřetězec řetězce s, začíná přitom od od a vyplivne pocet znaků
Delete(s,od,pocet); Procedura vymaže z řetězce s pocet znaků (začne od od)
Insert(v,r,kam); Procedura vloží na místo kam do řetězce r řetězec v.
Pos(subs,s):byte; Najde, kde se v řetězci s nachází podřetězec subs; nenajde-li zadaný řetězec, vrací nulu
Length(s):integer vrací skutečnou délku řetězce
Str(x,s); Převede číslo x na řetězec s
Val(s,var v,c); Převede řetězec s na číslo v, pokud se vyskytne chyba, je číslo prvního chybného znaku uloženo v proměnné c;

Procedury řízení běhu výpočtu

Umožňují různé triky v řízení programu.

Break; Procedura okamžitě ukončí právě probíhající cyklus
Continue; Přejde na konec cyklu (a buď ho vykoná od začátku, nebo skončí)
Exit; Ukončí podprogram (=probíhající proceduru)
Halt; Okamžitě ukončí program
Halt(n); Ukončí program a jako výstupní hodnotu (ERRORLEVEL) udá n
RunError; Ukončí program tím, že vyvolá chybu 0
RunError(n); Ukončí program vyvoláním chyby s číslem n

Procedury pro práci s ukazateli a dynamickými proměnnými

Bez nich by to v programování snad ani nešlo. Využívají se všude - především k vytváření a práci s dynamickými seznamy dat.

Assigned(P) : Boolean Ukazuje P na něco? (stejné a přehlednější je P <> nil)
Addr(x):pointer Vrací ukazatel (adresu) na proměnnou x, stejné je @x.
New(p); vytvoří novou dynamickou proměnnou a nastaví na ni ukazatel p
Dispose(p); zruší dynamickou proměnnou, na kterou ukazuje p.

Procedury a funkce pro práci se soubory

Občas se hodí, když si data uložíme a občas, pokud je zase smažeme. Pozn. s zde všude znamená řetězec typu 'C:\Programy\Nesmysly\...')

ChDir(s); nastaví aktuální adresář (složku) na s (s je název složky v systému MS-DOS)
GetDir(d:Byte,var s:string); Procedura uloží do řetězce s aktuální adresář. Parametr d udává, o který disk se zajímáme (0 - současný, 1 - A:, 2 - B: ...)
MkDir(s); vytvoří novou složku s názvem s
RmDir(s); smaže prázdný adresář s
Assign(f,s); přiradí proměnné f externí soubor s názvem s
Erase(f); smaže soubor přiřazený k proměnné f. f nesmí být otevřen ani pro čtení ani pro zápis
Rename(f,s); přejmenuje externí soubor přiřazený k proměnné f na s. f nesmí být otevřen
Reset(f); Otevře soubor pro čtení
Rewrite(f); Otevře soubor pro zápis
Close(f); Uzavře libovolný otevřený soubor
Append(f); otevře textový soubor pro zápis, ale nesmaže přitom předchozí znaky
Write(f,x); zapíše do souboru f hodnotu proměnné x
Writeln(f,x); Totéž, ale zapíše znak konce řádku (u textových souborů)
Read(f,x); Přečte hodnotu ze souboru a uloží ji do proměnné x.
Readln(f,x); Totéž, ale po přečtení hodnoty přejde na další řádek
Eof(f):Boolean Funkce testuje, zda nenastal konec souboru
Eoln(f):Boolean Funkce u textového souboru testuje, nejsme-li na konci řádky

Ostatní procedury a funkce

Některé procedury a funkce jednotky Sys ovšem nelze zařadit do předcházejících kategorií:

ParamCount : Word funkce vrací počet parametrů, které měl program v příkazové řádce (spustíte-li ho pod dosem např. jako prince megahit makinit) bude toto číslo rovno dvěma...
ParamStr(I:Byte) : string vrací hodnotu I-tého parametrů ParamStr(1) = 'megahit'
SizeOf(X):longint; vrací, kolik místa v paměti zabírá X (X může být proměnná či typ)
Include(S,P); zařadí do množiny S prvek P (P musí náležet vhodnému (=bázovému) typu)
Exclude(S,P); vyřadí z množiny S prvek P (P musí být bázového typu)
Pozn. Include a Exclude jsou oproti S:=S±[P] o vlásek výhodnější.

To byly některé příkazy jednotky System, všechny jsem je neuvedl záměrně, stejně bychom nevěděli co s nimi. Např.
TypeOf(P:object type) : pointer vrací ukazatel na tabulku virtuálních metod typu objekt

Poctivě si projděte jednotlivé příkazy (popřípadě si i zopakujte příslušnou předchozí lekci) a napište ke každému krátký program tak, abyste viděli, jak daný příkaz funguje. Příkazy, které vás zaujaly, či které jsou podle vás podstatné, se naučte nazpaměť. Je toho sice hodně, ale jestliže budete aktivně programovat, tak to za měsíc stejně máte v krvi všechno.

DCV: Napište program, který bude simulovat náhodné chyby.

Zdroj: http://programar.webpark.cz/